Prajzmejkři na Srí Lance

Říká se, že všechno na světě má svou cenu. Dobří obchodníci v duchu tohoto hesla říkají, že prodat lze vše – záleží jen na ceně. Obchodníci na Srí Lance mají názor stejný, ač trochu odlišný (same same but different). Taky si myslí, že prodat lze vše, jen na ceně už tolik nezáleží, tedy na přiměřenosti nebo ještě lépe smysluplnosti ceny.

Několik příkladů ze života. Jedna z největších senzací na Srí Lance je každodenní pití chutných džusů. A tak i my máme svůj oblíbený juice bar, kde jsme dlouho vychutnávali výborné banánové, mangové nebo passion fruitové džusy, a to za úžasné ceny pohybující se od 80 do 100 Rp (přibližně asi 15 Kč za skleničku). Jednoho dne nás ale majitel baru při placení trochu zaskočil. Při platbě stejného džusu jako včera chtěl zaplatit 300 Rp, tedy přibližně třikrát více. Po tom co jsme se asi dvakrát ujistili, zda si jen špatně nerozumíme, nechali jsme si tuto raketovou změnu ceny vysvětlit: „Víte, včera tady byla turistka z Německa a říkala, že by za takový džus zaplatila klidně 300 Rp.“ No jo, proč se něco nepřiučit od zkušených Evropanů.

Duhá příhoda z tvorby ceny místních džusů je čerstvější, než džusy samotné. Jak jistě chápete, byl jsem donucen vybrat si nový oblíbený bar. Ten jsem našel brzy a vypadal slibně. Jen jsme se hned při první návštěvě trochu nepohodli s obsluhující slečnou. Koukám na ceník a vidím staré krásné ceny, na které jsem byl zvyklý. Banánový džus za 50 Rp nebo třeba mangový za 100 Rp. Ptám se obsluhující slečny, jestli by bylo možné dostat mix těchto dvou džusů a po kladné odpovědi se těším na snad zajímavou kombinaci. Ta byla nakonec nejvíce zajímavá svou cenou. Za jednu skleničku tohoto mixu, kde dražšího manga bylo spotřebováno méně, než by bylo v klasickém mangovém džusu za stovku, slečna požaduje 150 Rp. Přeci 50 Rp za banán a 100 Rp za mango. Poděkuji za vysvětlení a zaplatím. Alespoň z toho ještě nejsou tři stovky jako minule.

Další klasičtí „prajzmejkři“ na Srí Lance jsou tuktukáři. Spěcháme za kamarády do jedné z místních restaurací a bereme si náhodného tuktukáře. Už je večerní hodina, tak ze zdvořilosti navrhujeme pro řidiče přijatelnou cenu 200 Rp za odvoz. Řidič je příjemný a neváhá se zapojit do konverzace. Po tom, co z nás vytáhne základních pár informací a vecpe nám své telefonní číslo pro případnou další potřebu jeho služeb, se blížíme k cíli. Chystáme se platit a přitom nám řidič navrhuje, že pokud chceme, počká a po večeři nás odveze zpět celkem za 300 Rp. Říkám, že děkujeme a jestli chce, když už stejně mám jeho číslo, že napíšu zprávu, když budeme platit, ať nemusí čekat dvě hodiny a může si někam mezitím zajet. Domluveno. Při placení, jak již tušíte, chtěl tento přátelský šofér dalších 200 Rp, protože na nás na místě nečekal a musel pro nás znovu přijet.

Určování ceny produktů se řadí mezi nejobtížnější marketingové rozhodnutí. Cenoví stratégové ve velkých firmách nemohou spát, když vymýšlejí, s jakou cenou vypustit jejich nový produkt na trh. Měli by si udělat výlet na Sri Lanku, kde si s tím místní „prajzmejkři“ příliš hlavu nelámou. Možná se jim bude příště lépe spát.