Poprvé jsem se na Srí Lanku vypravil před rokem a půl, protože mi všichni vyprávěli o tom, jak kvalitní vlny je tam možné chytit. Jenže, jak se za nimi dostat? Možností je milion, ale, když chcete fungovat s minimálními náklady, tak se nabízí v podstatě jen jedna možná.
Po příletu na ostrov se na tebe sesype hromada taxikářů, kteří obratem nabízejí to nejlevnější a nejkvalitnější svezení po Srí Lance. My však vybíráme nejzábavnější a taky velmi levný způsob přepravy, a to autobus, kde každý kousek je originál! Ať už miluješ barevný tuning, spoustu světýlek, kožené sedačky potažené igelitem, LCD screeny, blikající sošky Buddhy, hlasitou místní muziku a nebo jen polorozpadlou rachotinu, tak si vždy přijdeš na své!
Autobus zde pak patří k největším dopravním prostředkům na silnici, a tak má v provozu, kde žádná pravidla v podstatě neexistují, vždy přednost. Několikrát se mi stalo, že jsem viděl autobus předjíždějící do otáčky další autobus, a to přímo na plné dvojité čáře, nebo také autobus, který se na normální silnici tlačil mezi další dva autobusy. Někdy se stane, že čekáš na zastávce, kolem projede x autobusů a žádný ti nezastaví. A když už zastaví, tak ti řidič řekne, že tě nevezme, ale že máš použít jeho bratrance tuktukáře.
Tím se dostáváme k roztomilým trojkolkám, které v Europě nepotkáte, a které patří k nejoblíbenějším dopravním prostředkům na Srí Lance. Tuktuk potkáš kdekoliv, odveze tě kamkoliv, a když máš pocit, že ses dostal do míst, kde nepotkáš živáčka, vždy se tam po chvíli nějaký tuktuk objeví. Řidiči jsou podle očekávání vychytralí a když vidí, že tvoje kůže není ještě opálená a má nádech čerstvě omítnuté stěny, tak se budou snažit udělat všechno proto, aby se ti dostali hlouběji do peněženky. Vyplatí se poradit s místními nebo se zkušenějšími kámoši o přibližných, i když stále velmi smluvních, cenách.
Další radou, kterou jsem zaslechl, je nesedat k tuktukářům, kteří mají sukni a neumí anglicky. A také je vždy dobré alespoň zčásti vědět, kam vlastně jedete. Na Srí Lance je totiž dobrým zvykem vše odkývat, přitom kývání může být bohužel souhlas i nesouhlas. Na první pohled to nepoznáš, proto se občas vyplatí použít navigaci, abyste neskončili na druhé straně města nebo ostrova než jste si původně plánovali.
Další možností cestování po ostrově je vlak. Ve vnitrozemí srílanská železnice nabízí nezapomenutelné výhledy na rýžové políčka, čajové plantáže, vodopády a jezírka. Ve vlaku máte na výběr ze tří jízdenek, od první po třetí třídu. My vždy používali poslední možnost a, až na pár výjimek, jsme neměli problém se posadit a užívat si krásy Srí Lanky z pohodlné sedačky. A navíc nejkrásnější výhled je stejně ze schodů vlaku, kde se skrz otevřené dveře koukáš na neuvěřitelnou krásu místní přírody.
Nejpohodlnější možností cestování ostrovem je pak pronájem motorky či skútru. Dostaneš se všude, nejsi závislí na odjezdech ani příjezdech. Pro Evropana to bohužel nemusí být úplně nejjednodušší, na Srí Lance se řídí vlevo a je zde opravdu hustý provoz. Ano, je to adrenalin, je to zážitek, ale člověk musí být opatrný.
Srí Lanka tedy nabízí spoustu možností k přesunu z jedné části země na druhou, a to v podstatě nepřetržitě. Autobusy se předhánějí v tom, kdo naloží víc lidí a vydělá tak víc peněz. Tuktukáři se tě budou snažit odvést vždy za tu nejlepší cenu, otázkou je pak je, zda je cena nejlepší pro tebe nebo pro ně. Vlak pojede v průměru pětkrát denně. Na motorce si projedeš místa v okolí, ale cestovat na ní celým ostrovem může být nepohodlné. Neposledním způsobem je pronájem auta se soukromým řidičem, ale to jsme nevyzkoušel. Ať už zvolíš takový či makový způsob, tak věřím, že si Srí Lanku a její přírodní krásy zamiluješ.
