Dominikánský noční život je kapitolou sám o sobě. Nejsou to jenom krásné pláže, surfing a kiteboarding, čím kouzelný ostrov Hispaniola láká své návštěvníky. Nedílnou součástí zážitku jsou sami Dominikánci a to, jací jsou a jak se baví. Jak je baví život. Jsou veselí, smějí se, zpívají a tančí. Jako by se s rytmem v krvi už narodili. Jakmile se rozezní podmanivé tóny salsy nebo bachaty, nikdo nezůstane jen tak stát. Je úžasné je pozorovat a stejně tak se s nimi do tance ponořit a jenom se nechat vést. Když si k takovému večeru domyslíte výborný, kvalitní a zároveň levný dominikánský rum a koktejly hrající všemi barvami, máte zhruba představu, jak takové večery vypadají. Píši zhruba, protože to nejde popsat, to se musí zažít.
V Cabarete máme několik oblíbených „místňáckých“ barů, kde dostanete to nejsilnější cuba libre za pár pesos a můžete sledovat, jak dominikánské krásky vábí postarší zahraniční zbohatlíky. Nebo vyzvete kamarády na fotbálek, kulečník a nejvíc stylově, na domino.
Z barů a klubů na pláži jsou to hlavně dva, Voyvoy a Ojo. V jednom se každé pondělí rozezní hlasy odvážných (nebo opilých nebo obojí) zpěváků v rámci karaoke večera, který se vždycky zvrhne v poctivou tancovačku. Ve druhém se zase každý čtvrtek scházejí milovníci tance na Latino night a až do rána se vlní v rytmech salsy, bachaty a salsy, mají na to rovnou dvě patra a dva taneční parkety. Což se zdá jako hodně prostoru, ale po půlnoci se tam skoro nehnete a nevíte, s kým vlastně tancujete a kdo jenom prochází na wc. Bavit se tu samozřejmě můžete každý večer, což bývá dost ošidné, obzvlášť, pokud se chystáte vstávat ráno na sedmou a jít surfovat. Nejednou z těchto odvážných plánů sešlo, v neprospěch surfování. Většinou u recepce, odkud vyrážíme na surfovou pláž Encuentro, stojí ráno ti, kteří šli pro jistotu a v naprostém vyčerpání spát předešlý večer už po večeři nebo večer nikam nešli, protože si chladili sežehnutou kůži od sluníčka.
Jsou i večery, kdy jenom sedíme u nás v kempu, u krásně osvětleného bazénu nebo u někoho na terase, popíjíme rum, povídáme si a užíváme si tu nesnesitelnou lehkost bytí. To tady v Dominikáně jde tak nějak samo. A to ještě není všechno. Velká bomba na závěr. A to doslova. Řeč je o legendární diskotéce La Bomba, která se nachází pár kilometrů od Cabarete. V minulých letech jsme tam jezdili každou neděli, pod vedením jedinečného Dominikánce Papita, našeho dvorního řidiče a módního guru. Protože, to už asi tušíte, není to jen tak obyčejná diskotéka a ostatní gringos se tam nedostanou. Už jen to místo, diskotéka je přímo součástí benzinové pumpy. Vchod střeží hlídači a celé místo je obehnané plotem. Dost bizarní místo. A proto tak super. Na parketě bylo vždycky živo a i my jsme se snažili, zprvu nejistě a bázlivě a po lahvi rumu už o poznání troufaleji, zapojit a okoukat nějaký ten taneční krok.
A tak když letos na začátku naší sezony v Dominikáně přišla po pondělním karaoke a čtvrteční Latino night neděle, večerní program byl jasný. Parta natěšená z vyprávění, Papito ve stylu sladěné triko s kšiltovkou a botami (jak jinak), všichni na sobě to nej oblečení, aby se ukázali a jelo se. Hurá, první letošní Bomba! Natěšení ale netrvalo dlouho, přijeli jsme na místo, kde sice vyhrávala hudba a na parketě poblikávala barevná světla, ale … kde jsou všichni?! Jeden pár tancoval, dva páry seděly u stolu a to bylo všechno. Řekli jsme si, že jsme tam brzy a určitě dorazí víc lidí, takže jsme si objednali lahev rumu a lahev Coly a posadili jsme se ke stolku hned u parketu. Čas plynul, rum ubýval a už mi to bylo hodně podezřelé. Papito ale vypadal úplně v klidu a když jsem se ho ptala, kde jsou lidi, pokrčil rameny, že neví.
Rychlou merengue vystřídala smyslná bachata a aby tam všichni neusnuli, vyzvala jsem Papita, ať nás základy bachaty naučí. Zabrali jsme taneční parket a dost jsme se nasmáli a možná jsme se i něco naučili. Každopádně DJe jsme asi moc nebavili, zase začal hrát merengue a my se vrátili k nedopitému rumu. Kromě těch dalších asi šesti lidí, kteří tam byli kromě nás, byli dva kluci za barem a celkem poklidný večer narušila rvačka jednoho z nich s dalším klukem, který naběhl za bar s dřevěným polenem a na barmana se vrhnul. Normálka. Druhý barman útočníka zpacifikoval a vyvedl. To se párkrát opakovalo a když přijela policejní hlídka, protože útočník byl neúnavný a barmany to už dost unavovalo, řekli jsme si, že je ten správný čas zmizet. Hned jak jsme se zvedli a začali naskakovat do naší dodávky, hudba přestala hrát, barevná světla zhasla a byl konec. Dobrou noc. Cestou do kempu jsem přemýšlela, že to byl zvláštní večer, když tam nikdo nebyl, ale že jsme si aspoň zkusili bachatu a viděli dominikánskou rvačku. Ta rvačka, to byla mimochodem běžná partnerská hádka, říkal Papito.
O několik dní později jsme jeli na výlet na okolní pláže a La Bombu jsme míjeli. Nedalo mi to a začala jsem probírat s Papitem, jak je možné, že Bomba byla vždycky populární a bylo tam plno lidí a že letos tam nikdo nebyl. Papito jen tak mimochodem řekl „Před nějakou dobou se tu stala vražda a od té doby se lidi bojí sem chodit“. Zaraženě jsem se na něj podívala, jestli se třeba nezačne smát, ale on měl stále svůj poker face a dál líně držel volant a sledoval dění na vozovce. Tranquillo. A tak, jednou větou bylo rozhodnuto, že na Bombu už jezdit nebudeme. Ale nevadí, protože když jedna kapitola končí, další zase začíná. A já už se teď těším na domino, nejsilnější cuba libre a i tu salsu nacvičím!