Pták v motoru

Začalo to smrtí ptáka v motoru letadla společnosti KLM operujícího na lince Praha – Amsterdam. Ve chvíli, kdy jsem čekala na let do Bilbaa s přestupem v Bruselu, jsem o ní ale neměla ani tušení. Četla jsem článek o zapomenutých obětech sovětské okupace a v duchu si říkala, jak strašná musí být bezmoc proti znetvořenému systému. Představovala jsem si, v jakou psychickou trosku by to asi proměnilo mne, člověka, který propadá hrůze i v případě, kdy musí zaplatit nespravedlivý parkovací lístek před kanceláří.

A přesně v tu chvíli mi došel mail s novou letenkou, a to sice stále do Bilbaa, nicméně přes Amsterdam. Můj původní let byl totiž zpožděn a nejspíš bych nestihla přestup v Bruselu. Zarazilo mne, že mi informace přišla v 18:15 a odlet letadla byl už v 18:20, k hlubšímu zamyšlení ale nebyl prostor.

Zachovala jsme klid, nádech, výdech, a běžela k přepážce. A tam se do mé cesty připletl ten pták. Letadlo bylo nepojízdné, nebo možná spíše nepoletné, v každém případě však nefunkční. Usměvavá švédská letuška mne poslala zpět k původnímu letu, jehož zpoždění bylo ve finále minimální. Už v té chvíli jsme měla tušit zradu, sympatické blondýny v severské krimi totiž nevěští nic dobrého.

A pak se to všechno  sesypalo. Na letu do Bruselu už jsem nebyla vedená jako pasažér a na letu do Amstredamu mne jako pasažéra nepřijali, protože byl mezitím zrušen. Přebookování zpět do Bruselu se nezdařilo, protože pasažér, který není cestující žádné společnosti, přebookovat nejde, neboť to zkrátka a jednoduše nemá kdo udělat.

Stála jsem u přepážky poloprázdného letu do Bruselu a nechápala, že všichni ostatní mohou jen tak v klidu nastupovat, zatímco můj boarding pas si můžu dát tak maximálně na Instagram. Byl vyhlášen last call pro všechny cestující a na přepážce dále tvrdili, že mi nemohou pomoci. Pak obsluze někdo zavolal, že je za mne zodpovědná ČSA. A pak ještě volal kolega Honzík ze Španělska, že neví, kam jít surfovat. A také volal brácha ze Srí Lanky, že už jde spát. Aha.

Na přepážce ČSA o mne nejenom vůbec nevěděli, ale také se se mnou nechtěli bavit, a už vůbec ne mi poskytovat nějaké informace, protože to zkrátka nebyla a není jejich povinnost. Nesympatický, na půl pusy mluvící pán, který měl evidentně také problémy s ptákem (i když tentokrát ne v motoru) mne požádal, ať okamžitě odejdu. Kvůli GDPR měl cedulku se jménem otočenou opačně, takže jsem si ani nemohla přečíst, na kterého zoufalce si stěžovat.

Znovu jsem šla k přepážce KLM, ale nebyla jsem jejich pasažér, tak mne poslali k přepážce Brussels Arlines. Tam už bohužel nebylo ani letadlo, ani obsluha, tak jsem to znovu zkusila s arogantním pánem v ČSA. Zde to skončilo vyhrožováním přivolání policie v případě, že mu nepřestanu klást otázky týkající se letecké dopravy, čeledi mrtvého ptáka a života vůbec.

Kolečko jsem zopakovala ještě dvakrát. Setmělo se, většina letadel už odletěla a jeden chlapeček se se mnou rozdělil o gumové medvídky. Jedl totiž jen zelené a ostatní rozdával kolemjdoucím.

Naráz v moři beznaděje svitlo světélko. U přepážky do Bruselu se mihla slečna z personálu, která si tam zapomněla mobil. To se jí stalo osudným, protože já se od ní už nechtěla hnout až do chvíle, než mi vystaví letenku novou. A skutečně. Díky této dobré víle mi po hodině a půl na ticketingu vytiskli nový let. Byl sice až na další den a do úplně jiného města, za to mi k němu ale dali i hotel, který byl od letiště jen o 17 km dál, než náš byt na Letné.

Stála jsem uprostřed prázdného letiště, rušila všechny surfové lekce dalšího rána a přemýšlela o tom, jak by danou situaci řešil člověk, co neumí jazyky a nezná svá práva. Pomalu ale jistě na mne padala beznaděj a pocit bezmoci vůči těm strojům, co mi létaly nad hlavou.

V tu chvíli ke mne přišel sympatický klučina podobný mému bráchovi Vaškovi s tím, že je to on, kdo mne v dobré víře lety přeměnil. Omluvil se za komplikace, které způsobil, a přednesl několikaminutový monolog na téma problematiky ptáků v motorech obecně, letadla nevyjímaje. Lodí se to údajně moc nedotýká. Ale to už jsem neslyšela, z očí mi telky slzy a já nevěděla, zda si je utřít nebo neutřít tím voucherem do hotelu.