Konečně mám na Macu novou klávesnici a mohu opět psát. Ta předchozí byla nejen plná písku, ale také jasným důkazem toho, že kombinací surfového vosku z Fuerteventury a lepící pásky z české benzinky vypadávání písmenka T dlouhodobě nezabráníte. Za to si ale voskem důkladně zapatláte poměrně významnou část klávesnice. Vzhledem k tomu, že  jsem už pár týdnů v Čechách, kde se věnuji práci v kanceláři a přípravě letní surfové sezóny,  vzpomínám s jistou dávkou sentimentu i na ten nejméně veselý den, který jsem v květnu prožila na ostrově bohů, na Bali. Letěla jsem tam po návratu z Dominikány, abych vedla jeden z našich jógových pobytů. Obě země jsou si mentalitou velmi vzdáleny, ale na to už jsem

Ptáte se, jak vypadá pracovní den zaměstnanců surf-trip.cz a yezede. Přiznám se, že bych to taky ráda věděla. Občas je mi záhadou, jak práce šlape i přesto, že jsem některé kolegy už pár měsíců neviděla. Zatím popíšu alespoň ten svůj, pak udělám podrobný výzkum. V Karibiku vstávám v pět, někdy o trochu dříve. Je ještě tma, takže chvíli poslouchám vítr a podle listí kokosových palem se snažím zjistit, odkud fouká. Pak si sednu k nootebooku a vyřizuji práci do kanceláře. Zastihnu tak kolegy v Praze i na Srí Lance, na Bali už většinou spí. V půl sedmé vyjíždím s klienty na pláž, předtím nezávazně podiskutuji s našim řidičem na téma „příště už mi patnáct lidí do dodávky pro osm nemačkej“,